Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Básně od Lilithen

Absinthová víla

7. ledna 2013 v 20:48 | Lilithen
Když přijdeš na palouček,
co v lese se schovává
a spatříš vílu,
co tanci se oddává,
nevíš, zda sníš či bdíš
a doufáš, že se již neprobudíš.
Však není to tak,
jak na první pohled se zdá,
nikdy bys neřekl,
že víla by mohla býti zlá.
Neubráníš se síle jejích pavučin,
co omotávají se ti kolem končetin.
Musíš zlomit její moc,
však již nemáš síly dost,
nechceš, aby to byla tvá poslední noc.
ovládla tě víly moc,
V lahvi zelenou tekutinu máš,
navždy se tanci oddáváš.

Na vlásku

26. listopadu 2012 v 21:16 | Lilithen
Na větvičce visí za pařátek svůj,
drápky drží se vlásky stůj co stůj,
černé peří dávno ztratilo lesk svůj.
Kabátek péřoví potrhaný má,
očima černýma nikam se nedívá,
zobáček šedý navěky otevřený má.
Tak nebohý ptáček ve větru zmítá se.
tak na svět prázdnýma očima dívá se,
tak pověste ho výš, ať houpá se!

Slzy

24. srpna 2012 v 16:41 | Lilithen
Ležíš na mokrém polštáři,
další slza stéká ti po tváři.
Schoulená v klubku jako kočička,
třese se v tobě malá dušička.
Ptáš se sama sebe, co bude dál,
nevěříš, že by o tebe někdo stál.
Vždykcy tě odkopnou jako hadru kus,
pomalu si zvykáš na tenhle hnus.
Dobře ti radím, koukej se vzchopit,
nebo se za chvíli budeš v slzách topit.

Ty a já

5. srpna 2012 v 19:19 | Lilithen
Ty a já

Ty a já,
my dva.
Dva sami,
sami ve tmě,
ve tmě samotě.
V samotě a tichu.
V tichu a smutku,
ve smutku a neštěstí.
V neštěstí a s bolestí.
Kráčíme světem.
Já a ty,
my dva,
plni samoty i temnoty.
Ve smutném tichu.
V tomhle neštěstí
kráčíme s bolestí.
Svět plný neřestí,
zničí snáz,
co je v nás.
Ve mně a v tobě.
V nás dvou.
V naší samotě,
v duši v temnotě.
V našem smutku.
V našem neštěstí
protkaném bolestí.

Kecy

5. srpna 2012 v 19:10 | Lilithen

Kecy


Já vím, nemáš mě rád.
Já vím, už nejsi můj kamarád.
Já vím, už mě nechceš vidět.
Já vím, začínáš mě nenávidět.
Nenávidět za ty KECY, co mám.
Máš problém? Pěstí ti dám.
Jo, chceš si se mnou hrát?
Dobře, ale nebuď srab.
Jsme jako Barbie a Ken.
Jo, tak kudlu do ruky si vem.
Já vím, máš strach ze mně.
Já vím, se mnou to ani nehne.
Já vím, že pořád jen kecy mám.
Ty víš, že tě ráda mám.
Já vím, tohle je o hovnu.
Ty víš, že s tím už nepohnu.
Ty víš, že mě zabít můžeš.
Já vím, tím si nepomůžeš.
Ty víš, že nejsi můj pán.
Tak nech mě kecat dál.

Myslíš?

30. července 2012 v 19:14 | Lilithen
"Myslíš, že by mě měl rád?
A myslíš, že chtěl by se mnou spát?
Myslíš, že je bohatý?
A myslíš, že spí nahatý?
Doufám, že myslíš, že chtěl by si mě vzít?
Myslíš, že chtěl by se mnou děti mít?
A myslíš, že by mě podvedl?
Ty snad myslíš, že by jinou nesvedl?"

"Ne, ale myslím, že kdyby tě snad měl rád,
měl s tebou spát, byl bohatý a spal nahatý,
kdyby si tě snad chtěl vzít a děti s tebou mít,
i kdyby tě podvedl, nebo jinou nesvedl...
Myslím, že by se s tebou rozvedl.
Na kost by tě oškubal a do jámy zahrabal.
Myslím, že by si byl býval dal,
kdyby si tě tenkrát vzal."

Když

30. července 2012 v 19:07 | Lilithen
Když padá ti list na hlavu,
rychle seber odvahu
a vryj do něj svá nejtajnější přání,
možná se ti splní.

Když vane vítr a rozepne ti blůzu,
nestyď se a pozvi dál svou múzu,
třeba vymyslíš, co nikdo před tebou
a ostatní necháš daleko za sebou.

Když do vlasů ti padá déšť,
neboj se a nech ho po sobě téct,
vždyť pročistí ti hlavu
a najdeš v sobě ztracenou odvahu.

Medvídek

23. července 2012 v 20:08 | Lilithen
Medvídek

Na křesle seděl,
do prázdna hleděl,
očima prázdnýma
celýma skleněnýma.

Přes den spí,
však v noci bdí,
malé děti prbudí,
když u postýlky stojí.

Když čepel se zablýská,
dítě zavříská,
jednou, dvakrát nemá dost,
už je vidět bílá kost.

Rodič, když dítě objeví,
v kaluže krve,
přísahá s bolestí,
že vraha najde.

A plyšový medvídek nevinně se tváří,
sedíce na křesle na polštáři

Anděl

23. července 2012 v 19:50 | Lilithen
Anděl

Byl nade mnou, křídla měl sklopená,
jeho náladou byla jsem zmatená.
Chvíli mě chtěl, hrozně se snažil,
jindy zas ležel, jakoby nežil.

Já, plna rozpaků, hladím jej po tváři,
ležím pod dekou v tom jeho žaláři.
V posteli ležíme oba dva nazí,
jako dva zvrácení, odporní vrazi.

Vrazi té vášně a touhy v nás,
ne, nemyslím, že by to šlo snáz.
Zalitou potem pevně mě objal,
ještě teď cítím, jak do mně klouzal.

Vím, jak mě hladil a zuřivě líbal,
vím, s jakou něhou na mě se díval.
Teď ale vstává, už musí jít,
panny čekají, musí je obšťastnit.

Chobotnice

23. července 2012 v 18:35 | Lilithen
Chobotnice

Ležela na pláži a tvrdě spala,
když ta obluda z moře vyplavala.
Natáhla ta svá dlouhá chapadla
a spící ženu jimi popadla.

Žena hrůzou křičela a plakala,
leč umlčela ji děsivá chapadla.
Táhla ji do moře, kůží z ní sedřela,
pobřežní hlídka hadrem ji setřela.

V moři pak chobotnice ženu oplodnila
a ta malé stůry porodila.
Po otci zdědily ta hrůzná chapadla,
po matce lidská hlava jim zůstala.

Společně mláďata člověka zabila,
společně lidské maso okusila,
společně další ženy oplodnila,
společně celé lidstvo vyraždila.
 
 

Reklama