Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Jak chutná hořčice

3. května 2012 v 20:32 | Lilithen |  Jednorázové od Lilithen
Tak tady je jedna moje povídka, která se umístila v vsotěži (Praha a okolí) na 3. místě v kategorii próza.
Téma:

Jak chutná hořčice




Už zase musím jít kolem toho pole. Nesnáším tuhle cestu. Nevím, co v tom hořčičném poli je, ale nahání mi to strach. A ne jenom mně. Je nás víc, jen o tom nemluvíme Všichni raději chodíme tříkilometrovou oklikou, než abychom šli tudy. Jenže dnes musím. Když se totiž chci dostat na naše tajné místo v lese, musím kolem toho pole jít. Už několikrát jsme s holkama navrhovaly, že si můžeme udělat klubovnu jinde, ale kluci řekli, že jsme akorát srabi a abychom se z toho pole prý nepodělaly strachy. Jenže všechny víme, že kluci se bojí stejně jako my, jen před námi dělají machry. Však oni na to dneska doplatí. Vymyslely jsme totiž plán. To budou koukat…

"Čau, kde se touláš, Nikolo?" slyším holky, jak na mě halekají. "My už myslely, že tě vcuclo to pole." směje se Hanka. "No, to byste nevěřily, ale skoro se to stalo, nevím, co tam je, ale je to dost děsivý. Když jsem šla kolem, něco se tam hýbalo a bylo slyšet nějaký funění. Utíkala jsem, jak nejlíp umím, bylo to strašný." povídám holkám. "No jo, naše malá Nikolka se bojí, určitě tam žije troll hořčičný a chtěl si tě dát k obědu." posmívá se Petr. "A víte, co bylo to funění?" přidává se Kuba. "To jen slyšela vlastní dech, když běžela." všichni se smějí jeho vtipu, jen Ondra ne. "No tak, nechte jí být, co když v tom poli vážně něco je? Možná by nebylo špatný, jít to tam prozkoumat." kluci se na něj nadšeně podívali. "To není špatný, půjdeme se tam podívat, aby holky viděly, že tam nic není." řekl nadšeně Petr. Ach jo, a já myslela, že mi Ondra pomůže, ale takhle je to ještě horší. To se na to můžu vykašlat. A s tím, že kluky přemluvíme, vůbec nepočítám. Jsou tvrdohlaví, a když něco chtějí, musí to tak být. Takže se připravuji na nejhorší. Půjdeme do hořčičného pole. Do pole, kterému se už měsíc vyhýbá snad celá vesnice, a budeme tam hledat nějakou obludu. Už se na to moc těším. Ještě že půjde Ondra, aspoň se nebudu tolik bát, když půjdu s ním. "Pojď Niky." bere mě za ruku a táhne mě vstříc té obludě, co tam na nás čeká.

Když jsme došli k poli, už se stmívalo. Kuba dostal ten skvělý nápad, že bychom se mohli rozdělit, abychom dřív našli tu obludu. Kluci z toho jeho nápadu byli úplně blažení, ale já a holky jsme byly strachy bez sebe. Před nimi jsme ale dělaly, že nám to nevadí a sdílely jsme s nimi jejich euforii. Když ale odešli hledat tu příšeru, dohodly jsme se, že nic hledat nebudeme a půjdeme hezky domů. Vypadalo to, jako skvělý nápad. Ale… nějak se to zvrtlo. Cestou se mi z ničeho nic chtělo začít čurat a tak jsem řekla holkám, ať na mě počkají. Zašla jsem hluboko do pole, abych měla trochu soukromí. Když jsem se ale vrátila, (doufám, že správným směrem), holky byly pryč.
Tak tu teď bloudím sama těmi nesnesitelnými rostlinami a čekám, kdy se na mě vrhne ta příšera. Jsem tak zmatená, že nevím, kterým směrem se mám vydat. Doleva nebo doprava? Dopředu nebo dozadu? Nevím. A tak jdu rovnou za nosem. Na nebi už září měsíc a hvězdy. Jsem ráda, že je léto. Nevím, co bych si počala v zimě. "Au, do háje, to se na to můžu vykašlat." zakopla jsem o nějaký nemožný šutr. Teď tu ležím rozpláclá na zemi a tvář mám namočenou bůhví v čem. "Fuj vždyť je to nějaký bahno nebo co." A že teda nevoní. Tak- A jsem úplně sama v tom strašném poli, potlučená a ještě jsem se celá pomatlala. To se vážně může stát jenom mě. Teď nemá cenu plahočit se dál, nejdřív se musím očistit. Ale čím? No jo, mám s sebou tu svačinu od mámy a ona mi jí vždycky balí do ubrousku. "Miluji tě, mami!" Asi byste tomu nevěřili, ale je to fajn, takhle si někdy zakřičet. Super! Můžu se utřít tím ubrouskem. Ubrousek jsem zahodila co nejdál. Naštěstí mám i vodu, tak se můžu i trochu opláchnout. Ještě, že tu není Ondra, kdyby mě viděl, už by mi nikdy nedal pusu. Už abych byla pryč. I když, vlastně už není kam spěchat. Dám si v klidu ten rohlík. Najednou jsem si uvědomila obrovský hlad. Kdy jsem vlastně naposledy jedla? Už už se s chutí zakusuji do rohlíku. "Fuj no to snad ne! Mami! To jsi mi přece nemohla udělat! Dala mi rohlík se salámem a… ne to není možný! Dala mi rohlík se salámem a hořčicí! Trčím tady v hořčičném poli a jediné jídlo, které mám je rohlík s hořčicí. Fakt skvělý. Už vím, jak chutná hořčice! Strašně! Mám sto chutí hodit ten rohlík rovnou za tím ubrouskem. Jenže kdybych to udělala, neměla bych co jíst.
"Co je to?" za mnou se ozvalo nějaké zapraskání. Mám se otočit nebo ne? Bože, slyším i nějaké funění. Tak- a je to tady. Teď asi udělám tu největší chybu, ve svém životě, otočím se... A tak jsem se tedy otočila. Udělala jsem to. A pak? Pak jsem se začala strašně smát, tak, až jsem uklouzla a už se opět válím v mazlavém blátě. Opatlanýma rukama si otírám slzy uvolnění.
Po užaslém okamžiku překvapení "obluda" zastřihala ušima a odkličkovala vůní už temného hořčičného pole. A pod ocáskem (řečeno básníkem) zbyl jen papírek.
PS- možná to byl ubrousek od rohlíku z jednoho hrdinského příběhu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tinea Tinea | Web | 4. května 2012 v 15:14 | Reagovat

Vů hů! Skvělý :-D

2 Lilithed Lilithed | 6. května 2012 v 20:57 | Reagovat

Ano totálně ůůůůůůůůůůžasnééé :-D

3 Borůvka Borůvka | Web | 2. července 2012 v 2:01 | Reagovat

Té soutěže jsem se taky zúčasnila, byla jsem třetí v kategorii poezie od 12 do 15 ... Škoda, že nepředčítali všechny práce, že? :-D

4 Lilithed Lilithed | 12. července 2012 v 19:02 | Reagovat

Taky mě to mrzí... aspoň od toho 3. místa mohli předčítat všechno..a celý ... :-) ale tak aspoň mám plnooo hořčice ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama