Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Nic

11. prosince 2011 v 20:44 | Lilithen |  Jednorázové od Lilithen
Název: Nic
Autor: Lilithen
Fandom: Originál
Žánr: nic :D



Nic
Za dveřmi je... Za dveřmi je nic. Je tam tma a ticho. Poznala jsem to hned, jak jsem je otevřela. Trochu zavrzaly, když jsem do nich strčila, maličko zaskřípaly. Tak maličko, že jsem z toho dostala strach. Vešla jsem do... Kam vlastně? Bylo tam nic. Vešla jsem do ničeho. Do tmy a do ticha. Neviděla jsem nic, ale přitom jsem viděla všechno. Všechno, co tam bylo, takže vlastně nic. Dokonce jsem ani nic neslyšela, ale přitom jsem slyšela všechno. Nebylo totiž nic, co bych tam mohla slyšet, nic, co by mohlo udělat nějaký zvuk. Nebo jsem si to alespoň myslela. Šla jsem... vlastně jsem nešla, protože nebylo po čem jít. Nejspíš jsem se vznášela. Vznášela jsem se ve tmě. Začalo se mi to líbit. Už jsem neměla strach. Jak bych mohla mít strach z ničeho? Radostně jsem zavýskala. Nebo ne? Zkusila jsem to znovu. Nic. Vůbec nic jsem neslyšela. Zase mně ovládl strach. Strach z ničeho. Nebylo tu nic, čeho bych se mohla bát, ale vlastně tu bylo všechno k tomu, abych strach měla.
Když jsem se chvíli vznášela v temnotě a přestalo mně to bavit, rozhodla jsem se, že se vrátím zpátky. Zpět odtud, odnikud. Vznášela jsem se tmou ke dveřím. Stiskla jsem kliku. Nic. Nešlo to. Znovu jsem ji stiskla, lomcovala jsem s ní, ale nešlo to. Nemohla jsem otevřít. Byla jsem tam uvězněná. A pak jsem to ucítila, jak se mi to omotává kolem nohou. Byla to tma. Ta sametová temná tma, která byla všude kolem mě. Nebránila jsem se jí. Unášela mně daleko. Daleko, tím ničím. Trůn, byl tam skleněný trůn. Když jsem byla nad ním, tma mně pustila. Seděla jsem na trůně, v ruce stříbrné žezlo a na hlavě křišťálovou korunu.
A sedím tam i teď, nevím, jak dlouho tu sedím a je mi to celkem jedno. Jsem královna, královna všeho, co tu je. Jsem královna ničeho. Líbí se mi to. Sedět na trůně a mluvit do ticha. Neslyším svůj hlas... Slyším jen nic. Nic za dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama