Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Hlas vlků

21. prosince 2011 v 21:30 | Lilithen |  Jednorázové od Lilithen
Název: Hlas vlků
Autor: Lilithen
Fandom: originál
Žánr:divné..moc divné



Hlas vlků
Marek napjatě poslouchá ticho letního podvečera. Bylo slyšet všechno, jenom ne to, na co netrpělivě čekal. 'Každou chvíli by tu měli být', říkal si v duchu. "Kdy už tu budou?" zeptala se Lenka. Marek mlčel. "Marku! Jsi tu? Ptám se, jak dlouho tu ještě budem!" naléhala na něj. "Buď tiše." odpověděl konečně. Díval se nepřítomně před sebe. "Co je s to s tebou, Marku?" ptala se Lenka. Hlas se jí třásl. "Vidíš, už jdou." ukázal k lesu. Lenka si promnula oči a podívala se, kam Marek ukazoval. Dlouho nic neviděla, když se ale podívala trochu pozorněji, uviděla, že se tam něco hýbe. "Co je to?" ptala se vystrašeně. "Já chci domů." řekla a sedla si blíž k němu. "Neboj, to jsou jen srnky. Když budeš tiše, přijdou blíž." uklidňoval jí Marek.
Leželi vedle sebe v trávě a pozorovali srnky, které se pásly opodál. Marek stále na něco čekal. Lenka vedle něj pomalu usínala. Náhle ji však probralo táhlé zavytí. Marek se posadil. Konečně. Na tohle tu celou dobu čekal. "Co to je?" ptala se vyděšeně Lenka. Marek se na ni překvapeně podíval, jako by si až teď uvědomil, že tam je s ním. "Vlci, konečně začne lov." odpověděl potěšeně. "Lov. Oni budou lovit srny?" došlo konečně Lence. "A ty si myslíš, že se na to chci dívat? Ty jsi asi zešílel." řvala na něj Lenka. Marek jí povalil na zem a zacpal jí pusu. "Buď ticho, nebo je vyplašíš." sykl. A najednou si toho všiml. Jak je krásná. Havraní vlasy lemovaly její bledý obličej. Oříškově hnědé oči se na něj vyděšeně dívaly. A když se podíval na její rudé rty, uvědomil si, že to musí udělat. A také to udělal. Políbil ji. Nejdříve pomalu a jemně, postupně to bylo čím dál víc naléhavější. "Počkej." lapala Lenka po dechu a pomalu se od něj odtáhla. "Promiň, já, moc se omlouvám, neví, co to do mě vjelo." omlouval se Marek. "To nevadí." usmála se na něj a objala ho.
Podíval se k lesíku. Srny už tam nebyly, ani vytí vlků už nebylo slyšet. "Zase jsem o to přišel." promluvil Marek do ticha. Pak se podíval na Lenku, která seděla vedle něj. 'Ale stálo to za to.' pomyslel si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama