Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Zlatá rybka

6. listopadu 2011 v 20:50 | Lilithen |  Jednorázové od Lilithen
Název: Zlatá Rybka
Autor: Lilithen
Fandom: Originál
Žánr: Romantické, depresivní, temné


Je třetího listopadu. Soumrak se proplétá mezi větrem roztančeným listím. Zlatí tanečníci víří v divokém reji. Někteří jsou lapeni v koutech budov a mostních pilířů, jiní zlehka dosedají na vodní hladinu a vplouvají pod Karlův most. Ti dva sedí na zdi navigace. Je zima. Šero houstne. U protějšího břehu houká parník. Velká skleněná nádoba na jejím klíně odráží odlesky vody a rozsvěcujících se lamp.
Mráz jim zalézá i pod teplé kabáty, do kterých se oba snaží co nejvíc zachumlat. Prsty i tváře už mají celé zarudlé, ale ani jeden nevypadá, že by se chtěli zvednout se a odejít. Na něco čekají. Nebo na někoho? Zlatá rybka v nádobě pluje stále dokola. "Už můžu?" ptá se dívka a stoupne si. "Ještě chvilku počkej." odpoví Lukáš. Také se zvedne a jde k ní. Už jí objímá a líbá jí na krku. Rybka pluje pořád dokola. Parník znovu zahouká. "Už můžeš." Dívka se sklání pro nádobu s rybkou. "Vážně to mám udělat?" ptá se dívka. Lukáš jen přikyvuje. Nikola naklání nádobu s rybkou. A už je v řece. Už nemusí plout stále dokola, není ve skleněné nádobě. Je volná. A najednou to oba uslyší. Slyší, jak na ně rybka mluví. "Za to, že jste mně pustili, každému splním jedno přání." Niky to šrotuje v hlavě. "Chci, aby mi už nikdy nebyla zima." vyhrkne po chvilce. "A já.." zamyslí se Lukáš. "Já chci být pořád s Nikolou" řekne a přivine si jí k sobě. "Dobře, jak chcete." směje se rybka a zmizí pod hladinou. Lukáš vidí, že se blíží nějaké auto. Výkřik. Nikola padá. "Žbluňk." ozve se do ticha. Nikola už se neobjevila. Lukáš nad ničím nepřemýšlí a skočí také. Znovu se ozve "Žbluňk." a pak už je ticho. Ticho a prázdno.
Je třetího listopadu. Tma se proplétá mezi větrem roztančeným listím. Zlatí tanečníci víří v divokém reji. Někteří jsou lapeni v koutech budov a mostních pilířů, jiní zlehka dosedají na vodní hladinu a vplouvají pod Karlův most. Ti dva sedí na zdi navigace. Je zima. Šero houstne. U protějšího břehu houká parník. Velká skleněná nádoba na zdi navigace odráží odlesky vody a rozsvícených lamp.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama