Vítáme vás na našem blogu! :-)

Na povídky zde, se vyhrazujeme veškerá svá autorská práva!
Bez souhlasu nekopírovat!

Reklamy a jiné podobné věci směřujte do reklam! Jinde budou ignorovány a smazány!

Stránka může obsahovat věci nevhodné dětem!

S přáním všeho pěkného...
~ vaše Lilithen a Tinea ~

Totálně v tom

16. září 2011 v 14:04 | Lilithen |  Jednorázové od Lilithen

Název: Totálně v tom
Autor: Lilithen
Fandom: Originál
Žánr: Temné, Depresivní



Tak, a teď je všechno totálně v háji. Další kule z matiky, jak to mamce vysvětlím. A jestli to takhle půjde dál, ten skateboard mi určitě nekoupí. Vzala jsem si tašku a vyšla ze školy. "Hej, Lado! Kdy mi ukážeš tvoje kozy?" křičel na mně Tomáš "Jo, chci vidět tvoje cecky, kočičko. Tak mi je ukaž!" přidal se David. Nevšímala jsem si toho. Dala jsem si sluchátka do uší a poslouchala písničku od Linkin Park. Sedla jsem si v parku na lavičku a myslela na to, jak je život nespravedlivý. Proč zrovna já? Říkala jsem si. "Nad čim tak přemejšlíš?" uslyšela jsem neznámý hlas. Otočila jsem a spařila nějakého kluka, byl to takový divný zjev. Umaštěné černé vlasy, bledá pleť, zarudlé oči. Byl dost vysoký a hubený. V první chvíli jsem myslela, že se koukám na upíra. "Co tě to zajímá?" vyštěkla jsem na něj. Zasmál se, což mně ještě víc podráždilo. "Ale, slečinka je nějaká rozzlobená. Snad jsem nic tak hroznýho neudělal, ne?" Musela jsem uznat, že má pravdu. "Promiň, jen jsem naštvaná na mojí matikářku, je to hrozná kráva, dala mi už třetí pětku a vůbec mi nedá šanci si to opravit. Až to ukážu doma, máma mně zbije a ten skate, co chci k narozeninám mi určitě nekoupí." zamyšleně pokýval hlavou. "Jo tohle taky znám, když jsem přinesl ze školy blbou známku, táta mně vždycky zmlátil řemenem, v šestnácti jsem proto utekl z domova, teď žiji s jinými lidmi. Jsou fajn, rozumíme si a máme všichni jednu věc společnou. Jestli máš chvíli čas, můžu ti to tam ukázat." Domů jsem nějak nepospíchala, tak jsem s ním klidně mohla jít. "Tak jo, ráda se na tvojí novou rodinu podívám." A šlo se.
Nešli jsme moc dlouho. Byli jsme tam asi za čtvrt hodiny. Byl to takový rozpadlý barák. Omítka už byla dávno spadaná, střecha se propadla a jedna stěna byla napůl zborcená. Připadalo mi to divné, ale nedala jsem na sobě nic znát, chtěla jsem vidět, co bude uvnitř. Vešli jsme dveřmi, ty tam ještě kupodivu byli. Pach marihuany mně praštil do nosu, hned, jak jsme vsoupili. Všude byl strašný nepořádek. Na podlaze byly kusy suti a zbytky shnilého a plesnivějícího jídla. A v tom bordelu leželi lidi. Kluci i holky, většinou jim bylo kolem sedmnácti, i když ta nejmladší vypadala na čtrnáct. V rohu jsem zahlédla Tomáše a Davida, píchali si něco do žíly. Udělalo s mi z toho špatně. "Vidíš, tyhle všechny jsem zachránil před zkázou." řekl ten kluk, co mně sem přivedl. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, to ty jsi tu zkázu způsobil. Oni.." ukázala jsem na všechny ty lidi kolem nás, "Oni by to bez tebe zvládli líp, drogy jim z toho nepomůžu." řekla jsem a chtěla odejít z toho pekla, ale on mně chytil za ruku. "Kam si myslíš že jdeš? Když už jsi jednou tady, není cesty zpět." zasmál se. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale najednou jsem ucítila, jak mně něco píchlo do ruky. Zamával mi stříkačkou před očima. "Vidíš, tady ti bude líp." Ale nebylo, cítila jsem, jak se mi děla mdlo, po chvíli jsem viděla před očima barevné skvrny, které se různě míhaly. Pak už jsem neviděla nic.
Seděla jsem v koutě a plakala. Většinu oblečení jsem měla roztrhanou, protože když jsem byla v bezvědomí, David s Tomášem si na ty moje zkurvený cecky přeci jenom sáhli. Nesnášela jsem je za to. Nesnášela jsem všechny v tomhle pitomými rozpadlým baráku. Chtěla jsem odsud pryč, ale nemohla jsem ani vstát. Všimla jsem si jedné holky, která u sebe měla žiletku. Doplazila jsem se k ní, připadala jsem si jako zvíře, zvíře chycené v pasti. Podívala se na mně. "Co chceš?" zeptala se mně rozechvělým hlasem. "Půjčila bys mi prosím tu žiletku?" zeptala jsem se jí. "Koukám, žes to tu moc dlouho nevydržela, většinou odpadnou až po týdnu. To už tě život tolik omrzel?" pravila s úsměškem na tváři. "A tebe to tu baví?" ohradila jsem se. Podívala se někam za mně, čekala jsem, že mi odpoví, ale když po chvilce měla na tváři nepřítomný výraz a vůbec na mně nereagovala, bylo mi jasné, že mi neodpoví. Vzala jsem si tedy žiletku a odplazila jsem se zpátky do kouta. Řízla jsem se do zápěstí Po ruce mi začal stékat pramínek krve. Podruhé jsem se řízla přímo do tepny. Krev trochu vystříkla. Cítila jsem palčivou bolest, která prostupovala celým mým tělem. Po pár minutách jsem ji však přestala vnímat. Nevím, kolikrát jsem se pak ještě řízla. Krev byla všude. Měla jsem jí nasáklé oblečení, seděla jsem v ní, ale bylo mi to jedno, chtěla jsem umřít. Žiletka mi vypadla z ruky. Zhroutila jsem se do kaluže krve. Nejdřív jsem viděla malá blikající světýlka, která se spojovala, až vytvořila velkou světelnou bránu, která senáhle otevřela. Vešla jsem dovnitř...
Doma na ni čekala maminka, skateboard byl v ložnici pod postelí, už se těšila na to, jak se bude Lada tvářit, až ho uvidí. Šla jsem takovým světelným tunelem, brána byla daleko za mnou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama